Název dnešního článku jsem převzal z knihy Primal Blueprint od Marka Sissona. Spoustu užitečných a vědecky podložených informací jsem mimo výše uvedeného titulu získal také z knihy Tuk – Velké překvapení od Niny Teicholzové. Ovšem o možné neférové předpojatosti vůči knize svědčí už to, že titul je na serveru Heureka.cz veden jako Tuk – nepřítel číslo jedna. Fakta, která v článku uvádím, pocházejí z výše uvedených titulů.

Framinghamská studie srdce sledovala stravovací návyky 15 000 účastníků, kteří bydleli v Massachusetts (nedaleko Bostonu v USA). Sledovány byly 3 generace. Tato studie je zdaleka nejdelší, protože začala v roce 1948 a stále pokračuje. Je také neobsažnější studií faktorů zdraví a nemoci v populaci za celou historii medicíny. Jejím jednoznačným výsledkem bylo konstatování Dr. Williama Castelliho, ředitele studie, který řekl:

„Sérový cholesterol není silným rizikovým faktorem pro koronární a srdeční onemocnění.“

Studie prokázala, že neexistuje vzájemný vztah mezi obsahem cholesterolu ve stravě a jeho úrovní v krvi. Obyvatelé Framinghamu, kteří jedli nejvíce cholesterolu, nasycených mastných tuků a celkem kalorií, ve skutečnosti vážili nejméně a byli fyzicky nejaktivnější.

Hodnoty cholesterolu – celkového či LDL, o ničem nevypovídají, jestliže nejsou vykládány na pozadí dalších informací – tedy např. metabolického syndromu a srdečních chorob.

Arteroskleróza, tedy kornatění tepen, vzniká zejména přílišnou oxidací a následným zánětem určitého typu cholesterolu, který ale tvoří naprosto minimální část převážně prospěšného cholesterolu, který proudí krevním řečištěm. V mnoha případech se zdá, že tato nebezpečná oxidace by mohla být zhoršována konzumací polynenasycených tuků z rostlinných a obilných olejů, o kterých nám lékaři tvrdili, že jsou zdravější než živočišné tuky. (Více v knize Tuk – Velké překvapení od Niny Teicholzové.)

Přínos léků na snižování cholesterolu, tzv. statinů, je naprosto minimální, avšak vedlejší účinky těchto léků jsou velkým problémem. Např. v příbalovém letáku k „léku“ Rosucard se můžete dočíst, že užívání léku dle některých důkazů zvyšuje hladinu cukru v krvi a u některých pacientů s vysokým rizikem diabetu lék v budoucnosti může způsobit takovou hyperglykemii, při které je již vhodná diabetická péče.

Co je vlastně cholesterol?

Je to tuková molekula, která je jednou z nejdůležitějších látek v lidském těle. Je obsažen v každé buněčné membráně. Svůj význam zde má jak stavebně, tak funkčně. Mozkové buňky potřebují cholesterol pro vytváření spojů s ostatními buňkami v mozku. Cholesterol je prekurzorem pro mnoho důležitých hormonů. Potřebujeme ho pro výrobu žlučových kyselin, díky kterým trávíme a vstřebáváme tuky. Cholesterol také reaguje se sluncem při vzniku vitamínu D.

Bez cholesterolu tedy nemůžeme žít. To je důvod, proč ho naše játra vyrábějí až 1400 mg denně bez ohledu na to, kolik ho zkonzumujeme.

Co je tedy skutečným problémem? Strava s vysokým obsahem sacharidů, a to včetně té nízkotučné, protože dochází k nadbytku inzulinu, který způsobuje, že se strávené sacharidy mění na tuk, tzv. triglyceridy. K tomuto dochází i v případě diety se středním obsahem sacharidů a vysokým obsahem tuků. Inzulin se postará o to, aby přebytky sacharidů a tuků kolovaly v krvi a byly uloženy do tukových buněk. Snížení příjmu tuků sice rychle sníží úroveň cholesterolu a triglyceridů, čím se hájí nízkotučná strava, nicméně ve skutečnosti jde o to, že játra vyrábí cholesterol jako surovinu pro žlučové soli, které pomáhají trávit tuky, takže když nejíme moc tuku, zmírní se produkce cholesterolu.

Pokud jíme nízkotučnou stravu, pak musíme jíst příliš mnoho sacharidů, abychom získali potřebnou dávku energie. To však vede k nadměrné produkci inzulinu, tak se opět ocitáme na cestě k srdečním chorobám.

Konzumace přílišného množství sacharidů vede k vysoké hladině triglyceridů a ke vzniku dalších rizikových faktorů. Takto dochází ke zvyšování hladiny LDL, u kterého bylo prokázáno, že hraje významnou roli při vzniku arterosklerózy a srdečních chorob.

Jak se vyznat v označení cholesterolu

VLDL – jeho hladina stoupá přímo úměrně k hladině triglyceridů, aby bylo možné zvládnout tuto zátěž. Ovšem VLDL se může měnit na LDL, který je škodlivý, protože v podobě malých, hustých kuliček může uvíznout v prostou mezi buňkami, které tvoří vystýlku cév. Zde následně LDL oxiduje, čímž způsobuje záněty a destrukci. Třetím typem cholesterolového komplexu je HDL, který přenáší cholesterol zpět do jater k recyklaci, uklízí škodlivý LDL cholesterol a stará se také o poškozený nebo oxidovaný cholesterol, který by později mohl způsobit problémy. Proto se mu často říká „dobrý cholesterol“. Čím více HDL, tím menší je riziko srdečních chorob. Cvičení je jedním z nejlevnějších, nejsnadnějších a nejefektivnějších způsobů, jak zvednout HDL. Jíst nasycené tuky je další z nich. (Více v knize M. Sissona.)

Proč je oxidace nebezpečná?

Lipoproteiny mají lipidový povrch a dochází u nich k oxidaci. „Jako olej, který necháte v kuchyni otevřený, mohou (lipoproteiny) žluknout, když se dostanou do kontaktu s kyslíkem.“ (Sisson, str. 130)

Když se tak stane, mohou být jak lipoproteiny, tak cholesterol uvnitř poškozeny. Proto v našem těle probíhají antioxidační procesy a my jim můžeme pomoci konzumací antioxidantů.

 Statiny – statistikám nelze věřit

Statiny a další léky „na cholesterol“ nemají schopnost ovlivnit velikost částic LDL, a tak mohou jen ovlivnit množství cholesterolu (LDL), ovšem zredukují i jeho zdraví prospěšnou verzi. Tyto léky absolutně neřeší skutečné hrozby, kterými jsou oxidace a zánět.