O minerálech a vitamínech jsem napsal již mnohé. V dnešním článku se však zaměřím na časový rozvrh užívání vitamínů a minerálů, jejich (ne)vhodné kombinace a (ne)správný způsob užívání. Právě tyto souvislosti jsou velmi často ignorovány západní medicínou, a tak nejen lékaři, ale také ani „odborný“ personál v lékárnách o nich většinou nemá ponětí.
Níže uvedené poznatky jsem ověřil ve své vlastní praxi a dokládám je odbornou literaturou, v tomto případě publikací Jak nám můžou pomáhat i škodit minerály i vitamíny od prof. Anny Strunecké. Titul je dostupný jako svazek č. 35 v edici Knihovnička Meduňky (např. zde) a je zářným příkladem toho, že nemusíte utrácet velké peníze, abyste získali cenné informace. V tomto případě za ucelený přehled utratíte o něco více než stovku.
Problematika kombinovaných preparátů
Lidská lenost, chcete-li pohodlnost, byť je to celkem totéž, často vítězí nad rozumem. Proč se vůbec zajímat o komplexní problematiku užívání doplňků stravy, když si můžeme koupit mnohasložkový přípravek, a tak spláchnout do žaludku „all in one“, a to ideálně jen jednou denně? No proto, že tohle dost často nefunguje, případně to i škodí. Asi jsem vám právě zkazil náladu, protože máte něco takového ve skříni. Možná mi za to jednou v duchu poděkujete. Vysvětlím vám to na následujících řádcích.
Hořčík – magnesium
Aby náš organismus vůbec dostal šanci vitamíny a minerály vstřebat, musíme je užívat ve správnou dobu. Západní medicína často tento fakt vůbec neřeší.
V případě hořčíku je to vždy mezi 21:00 a 8:00. Užívání prostřednictvím dělených dávek během dne je nesmyslné, protože pokud nedodržíme výše uvedené rozmezí, hořčík se vstřebá buď omezeně, nebo vůbec. Správné množství je 300 až 400 mg v jediné vhodně načasované dávce denně. Nejlépe vstřebatelnými formami jsou (bis)glycinát, laktát, malát a taurát – skvěle fungují v kombinaci.
Přípravky, které kombinují hořčík a vápník, jsou přínosné pouze za předpokladu, že poměr vápníku ku hořčíku je v nich 3:2 nebo 3:1 ve prospěch vápníku. Velmi vhodná je kombinace hořčíku s vitamínem B6, který podporuje jeho vstřebávání.
Vápník – calcium
O jeho časté kombinaci s hořčíkem jsem se právě zmínil, a tak jen připomenu, že doporučeným denním příjmem je 700 až 900 mg. Velmi bohatým zdrojem jsou semínka chia a sezam.
Základním předpokladem pro dobré vstřebávání vápníku do organismu je dostatečná hladina vitamínu D. Aby se vápník ukládal do kostí a netvořil usazeniny v krevním řečišti, je důležité ho užívat společně s vitamínem K2 v dávce asi 75 μg.
Deficit vitamínu D je velmi často přímo úměrný věku, a proto je vhodné ho doplňovat průběžně. Více o tomto tématu najdete v článku zde.
Zinek – zincum
Zinek se vstřebává od pozdního odpoledne do večera, a proto ho není vhodné užívat dříve než v 15 hodin. Jak jsem již uvedl v článku Zinek – minerál pro každého, denní dávka je závislá na zdravotním stavu konkrétního člověka.
Zinek není vhodné užívat v jedné dávce spolu s dalšími léky či doplňky stravy, protože může zabránit jejich vstřebávání do organismu. Takto se „nemá rád“ například s železem. Je typickým příkladem minerálu, který by neměl být obsažen ve vícesložkových doplňcích stravy. Jeho „kamarádem“ je vitamín B6, který jeho vstřebávání do organismu usnadňuje (podobně jako v případě hořčíku.)
Pokud pijeme kávu a užíváme současně zinek, musíme dodržovat minimálně tříhodinový odstup mezi pitím kávy a užíváním zinku, protože dle Strunecké káva snižuje schopnost absorpce zinku do organismu o 50 %.
Vitamín C
Pokud lidský organismu dostane na výběr, jestli si má „vzít“ vitamín C, nebo glukózu (pro zjednodušení říkejme „cukr“), vždy si vybere cukr. Oba mají podobnou strukturu a dostávají se do buněk podobným způsobem. Pokud se v organismu nachází hodně cukru, pak je zde další problém. Absorbovaný vitamín C nebude primárně použit pro bílé krvinky, kterým pomáhá v boji s nepřáteli, ale nejprve bude využit pro neutralizaci (zneškodnění) volných radikálů, které 
vznikají jeho nadměrnou konzumací. Lidé zkrátka nejsou zvířata, jejichž organismy si umí vitamín C z glukózy vyrábět. Nejsme v tom ale sami, protože totéž neumí morčata, netopýři ani opice. (Více v angličtině například zde.)
Doporučená denní dávka pro dospělého člověka je asi 90 mg, nicméně v akutních případech lze užívat mnohem více, například 2x denně 500 mg. Ze své zkušenosti doporučuji lipozomální formu, která se do organismu lépe vstřebává. V každém případě ale žádný cukr spolu s vitamínem C! A to ani jako příměs v doplňku stravy, na což často bohužel narážíme. Ideální by bylo, kdybychom se bílému jedu zvládli vyhýbat vždy a všude, což je ale jiná otázka.