Často se mne klienti ptají, jaké jsou nevíce řešené trable v mé poradně. Nepochybně to jsou ekzémy, alergie a astma, problémy s klouby, chronické záněty, opakované infekce či hormonální potíže, problematická menstruace a mimo jiné také psychogenní zácpy u dětí.
Jedná se o velice nepříjemný problém, jehož příčina je v každém případě uložena hluboko v psychice dítěte. Následky mohou být dramatické, a to jak v případě nemocného dítěte, tak v životě jeho okolí, které se zoufale snaží najít řešení.
Setkal jsem se i s takovými případy, kdy dítě mělo takový strach jít na „velkou“, že postupně přestávalo jíst, aby „nemuselo“, což vedlo ke ztrátě na váze a k celkovým zdravotním obtížím. V jiném případě „musela“ stolice být dítěti násilím vybírána z konečníku, přičemž dítě během tohoto zákroku drželi ostatní členové rodiny.
Jak vlastně vzniká takový blok? Nejčastější příčiny jsou na základě mých zkušeností tyto:
- Strach matky z porodu, který se přenese na dítě a projevuje se neschopností uvolnit pánevní dno včetně konečníku, díky čemuž stolice nemůže vycházet ven.
- Dítěte vnímá akt vyprazdňování jako něco nečistého, a proto odmítá konat velkou potřebu. Toto je nejčastější příčina.
- Zácpa může mít příčinu v psychickém traumatu, které matka prožila během těhotenství a jehož následky se na dítě přenesly, ačkoliv matka může být traumatem nedotčena.
- Pokud se psychogenní zácpa objeví teprve později v životě dítěte, často se jedná podobně jako ve výše uvedeném případě o následek šoku či jiných nezpracovaných emocí. Dítě takto může reagovat například na příchod sourozence, ačkoliv není ze strany rodičů nijak znevýhodňováno.
Současná pediatrie takto postižené dětské pacienty posílá k psychologům a psychiatrům. Velkým problémem ale může být, pokud psycholog nebo kdokoliv jiný vědomě rozebírá situaci přímo s dítětem, což v něm často stupňuje odpor k vyprazdňování. Prvotní příčinu rozhovorem odstranit nelze. Ve své poradně se setkávám i s psychiatricky medikovanými dětmi školkového či školního věku. Podávání léků „na nervy“ považuji obzvláště v případě dětí za nehoráznost. Stejně jako v případě dospělých zde psychofarmaka vůbec nic neřeší, ale na rozdíl od nás dospělých si dítě nemůže zvolit, jestli „do psychiatrických léků půjde“ i po přečtení příbalové informace a s vědomím jejich následků. Příčinou psychických chorob dětí jsou velmi často vztahy v jejich rodině, nejčastěji mezi rodiči.
Většina případů psychogenní zácpy je homeopaticky řešitelná v krátkodobém horizontu, protože správně zvolený lék situaci odblokuje poměrně rychle. Záleží ovšem na kvalitě a úplnosti informací, které rodina dítěte homeopatovi poskytne.